Průvodce aktivitami vybavování z paměti

V minulých článcích jsme se podívali na to, co to vybavování z paměti (anglicky retrieval) je, a proč je užitečné jej do hodin zařazovat. Tentokrát s vámi chceme sdílet praktické tipy na konkrétní aktivity, které můžeme použít bez (a nebo skoro bez) přípravy téměř v jakémkoliv předmětu.

Aktivity jsou rozdělené podle času, který v hodině zaberou,. Vždy je dobré zvážit, jaký cíl zařazením dané techniky sledujeme. Pro mě je to někdy promyšlená náplň celé jedné hodiny, jindy chci prostě vyplnit posledních pět minut hodiny, protože jsme s prací hotovi dřív, než jsem čekala.

1. Rychloretrievaly

Používám nejčastěji na začátku hodiny – slouží k připomenutí nějaké látky z minula (ne nutně z poslední hodiny, klidně něco, co jsme dělali dva měsíce zpátky). Občas je použiju i v průběhu nebo na konci dané hodiny, abych si ověřila, jestli informace ze dneška zůstaly alespoň v krátkodobé paměti. Zde je několik konkrétních technik, které využívám:

• Mazací tabulky. Nedílná součást každé moji hodiny. Na retrieval úplně idelální. Zadání může být různé:

“Napište všechno, co si pamatujete z minulé hodiny.”

“Napište všechna slovíčka označující jídlo.”

“Odpovězte na otázky na tabuli (otevřené nebo výběr z možností)”

“Pojmenujte obrázky na tabuli.” 

• Kartičky se slovíčky. Obrázky ke všem slovíčkům, která se učíme, mám vytištěné a zalaminované. Nosím je všechny v látkovém pytlíčku. Někdy je náhodně vytahuju a děti na tabulky postupně zapisují, jak se slovíčka řeknou. Jindy je rozložím po stole a děti vybírají, které znají. Jindy je magnety připevním na tabuli a slouží nám podobně jako StoryCubes.  
• Hlasování. Anglickou gramatiku si vysvětlujeme pomocí lego kostek (o tom třeba někdy příště). Každé dítě má svoji sadu barevných kartiček (zalaminovaných obrázků lego kostiček). Někdy je využíváme jako hlasovací zařízení při různých vybavovacích otázkách. Na tabuli promítnu otázku se čtyřmi možnými odpověďmi. Každá odpověď je jinak barevná a děti pomocí svých kartiček hlasují, která je správná. 
• Kvízy. Na konci nebo na začátku rozdám papírky, nadiktuji pár otázek nebo je promítnu. Podle času si kvízy buď vyberu, nebo si je děti navzájem zkontrolují (prohodí ve dvojicích).

2. Retrievaly, které zaberou větší část hodiny

Retrieval pravidelně zařazuji také předtím, než začneme brát nějakou novou látku, abychom si to nově, co se budeme učit, zařadili do nějakého kontextu. Když se učíme, jak tvořit otázky v přítomném průběhovém čase, vybavíme si, jak se otázky tvořily v čase prostém. Když začínáme brát oblečení, zjistíme, jaká slovíčka už známe a připomeneme si barvy a přídavná jména, která můžou oblečení popisovat. 

• Stanoviště. Rotující flipy. Pokud je témat víc (např. jak se tvoří otázka, oznamovací věta, záporná věta), dají se využít stanoviště s různým zadáním, děti si musí všemi stanovišti projít a splnit na svůj pracovní list dané úkoly. Pokud je vhodné, aby viděly, co napsala skupina před nimi, mohou rotovat děti, ale pracovní listy (flipcharty) na stanovištích mohou zůstávat. 
• Prohození rolí. Pokud narazíme na nějaké téma, které už většina třídy pozapomněla, vyzvu občas některého z žáků, aby to “vzal za mě” a látku ostatním znovu vyložil. 
• Brainstorming. Při vzpomínání můžeme také dát všichni hlavy dohromady a na tabuli zaznamenávat, co si kdo pamatuje. Než děti vyzvu ke sdílení odpovědí, dám jim vždy dostatečný čas, aby se nad úkolem zamysleli samy, v klidu. 

3. Retrievaly, které jsou náplní celé hodiny

Na konci větších celků (probraná lekce, probraná učebnice, konec pololetí) ráda zařazuji nějakou velkou vybavovací aktivitu, se kterou strávíme celou hodinu. Je to pro mě jednak ověření, co vše si žáci z celku zapamatovali, pro nás všechny je to navíc hezký moment, kdy si zvědomíme, co všechno jsme se zvládli naučit. 

• Riskuj. V současnosti už si tuhle hru děti spíš nepamatují, takže jsem začala používat spíš termín Kvíz, ale princip je stále stejný. Na Flippity stačí do formuláře zadat otázky, v hodině děti rozdělit do skupin a vžít se do role moderátora. Někdy odpovídají všechny skupiny na stejnou otázku (na mazací tabulky), někdy pouze jedna, která si otázku vybere. Někdy jsem krutá, body za nesprávnou odpověď tedy odečítáme, někdy jsem hodná a za nesprávnou odpověď je nula.
• Tvorba otázek pro Riskuj. Dřív mě od předešlé aktivity odrazovala časová náročnost, která byla potřeba k tvorbě otázek pro hru. Dokud mi ale nedošlo, že otázky mohou úplně v pohodě vytvořit děti samy. Začneme tím, že brainstormujeme, jaké kategorie otázek do hry zařadíme. Když si děti pět kategorií vyberou, mají ve dvojicích tvořit otázky, u kterých se i musí zamýšlet nad tím, jak danou otázku “ocení”. Zvědomují si tak i různou kognitivní náročnost, který je s jednotlivými úkoly spojená. Já si potom otázky vyberu, zvolím ty nejlepší a během pár minut je naházím do požadovaného formuláře. 
• Tvorba myšlenkových map. V angličtině jsou jako stvořené pro připomenutí kategorií a konkrétních slovíček, která jsme probrali. Často aktivitu odstartuji rychlým wordcloudem na Menti, kde si připomeneme, jaké kategorie slov jsme vlastně brali. Kategorie pak slouží dětem jako inspirace, kterou využijí při tvorbě samotné mapy. Někdy jim zadám, ať ke každé kategorii vypíšou všechna slovíčka, nebo třeba pouze tři, která jim přišla nejtěžší. Děti pracují ve skupinách, pak si mapy vzájemně nasdílíme a porovnáme. 

Příklad brainstormingu pomocí nástroje menti.com . Témata, na která si děti vzpomněly.

Jak je vidět, vybavování z paměti není žádná věda. O to krásnější technika to pro nás je. S minimem vynaložené energie získáme okamžitě viditelné a dlouhodobé výsledky. Jaké opakovací aktivity využíváte ve svých hodinách vy? A co na ně říkají děti?

Advertisement

Vybavování z paměti

Úryvek z podcastu 79 epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo a kráceno. Odkaz na celý záznam včetně odkazů na zmíněné výzkumy a praktické tipy naleznete na konci textu. 

Tento úryvek se věnuje technice procvičování naučené látky, která se v angličtině nazývá “retrieval practice”. Do češtiny se nejčastěji překládá jako vyvolávání nebo vybavování naučených informací z paměti. O co jde?

Co je “retrieval practice”?

Jde o proces, při kterém se pokoušíme z paměti vybavit nějakou látku, aniž bychom ji měli před sebou. Představte si, že se učíte třeba skladbu lidského těla podle různých soustav: svalové, kosterní, oběhové, trávicí,… V rámci retrieval practice byste zkoušeli vyjmenovat součásti jednotlivých soustav z paměti. Poté, co byste vyjmenovali vše, co si pamatujete, byste otevřeli učebnici a zkontrolovali, zda umíte všechno.

To nezní moc převratně, že? Řada z nás se takto “drtila” a sebe-zkoušela většinu žákovských let. Na stejném principu je založená i práce s učebními kartičkami (flashcards), které se používají desítky let. Tak proč se o “retrieval practice” teď tolik mluví? 

To, co je nové a zajímavé, jsou závěry výzkumů zkoumající tuto techniku. V posledních letech řada kognitivních psychologů porovnávala “retrieval practice” s jinými učebními strategiemi jako je opakování v hodinách na závěr lekce, práce s poznámkami, znovu čtení textu, apod. A zjistili, že žádná z technik neupevňuje látku v dlouhodobé paměti tak, jako právě “retrieval practice”.

Výzkum

V podcastu se hovoří o studii, v rámci které učitelé ve vybraných třídách k probírané látce zařadili kvízy a testy, které nebyly na známky. Jejich cílem bylo, aby si žáci zkoušeli vybavit probíranou látku. Na konci roku se ukázalo, že z látky, která byla pravidelně opakovaná v kvízech a testech, měli studenti o řád lepší známku než z látky, která v kvízech nebyla a to i přesto, že ji učitelé v hodinách běžným způsobem procvičovali a opakovali. Zkrátka jen fakt, že studenti pracovali na kvízu a lámali si hlavu, pomohl s upevněním v dlouhodobé paměti. 

Od opakování k vybavování

Pro nás jako pro učitele z toho plyne jedna zásadní věc. Když učíme nějakou látku a chceme, aby si ji studenti zapamatovali, měli bychom naši pozornost posunout.  Od otázky “jak nejlépe opakovat” k aktivitám, kdy si látku z paměti budou studenti, co nejvíce vybavovat sami. Tím spíš si danou věc zapamatují.

Jak zapojit “retrieval practice” do hodiny?

Nápady:

• Think-Pair-Share: důležité je, aby měl každý žák ve fázi “think” možnost zamyslet se sám a až pak sdílet  (např. Co si pamatuji o buňce z minulé hodiny)
• Kvízy nebo testy, které nejsou na známky: na papíře, ve Forms, pomocí Plickers, Kahootu, Quizzletu, Quizzies,… Na formě nezáleží. Důležité je brát tyto kvízy jako formu učení vedoucí k zapamatování a tudíž je neznámkovat
• Brain dump aneb vše co o dané věci vím: studenti na papír nebo do tabulky píší, co o látce vědí, chtějí vědět a co se naučili. Pak lze vyměnit v rámci Think-Pair-Share nebo sdílet s celou třídou. Lze využít na začátek, v průběhu i na konci lekce.
• Flashcards: k využití doma i ve třídě. Podrobnější tipy na práci s kartičkami v odkazu níže.

Na co si dát pozor:

• Neznámkujte retrieval: jde o učební strategii nikoliv o produkt učení. Některé výstupy lze hodnotit formativně. Nicméně aby se studenti cítili bezpečně a technika vybavování měla kýžený efekt, je důležité, aby neměla vliv na známku, kterou žáci dostávají
• Správné načasování: retrieval practice má největší efekt, pokud je pravidelný (např. součástí každé nebo každé druhé hodiny), spíše než souhrnné opakování na konci lekce třeba po měsíci. Delší časový rozestup vede k většímu zapomínání látky.
• Zpětná vazba je důležitá: pokud si student vybaví látku špatně (např. splete slovíčko) je důležité, aby dostal zpětnou vazbu. Třeba tak, že učitel řekne slovíčko správně a nebo nabídne možnost zkontrolovat si slovíčko v textu nebo ve slovníku
• Retrieval practice by měl odpovídat tomu, co chci, aby žáci uměli: Pokud chci, aby žáci uměli správně slovíčka nebo zpaměti letopočty, stačí stavět retrieval practice formou jednoduchých kvízů. Pokud ale žáci mají být schopni zodpovědět náročnější otázky, je důležité, aby i tyto náročnější otázky byly součástí retrieval practice a žáci měli možnost jejich odpovídání nacvičovat

Co retrieval a badatelská nebo projektová výuka? 

Pokud jsou vaše hodiny orientovány více konstruktivisticky, tedy pokud dáváte přednost tomu, aby si studenti věci odhalovali sami, doporučuje podcast následující: I v rámci badatelské nebo projektové výuky jsou určitá fakta, které je potřeba si zapamatovat, aby se studenti posouvali dále. I v rámci tohoto typu výuky může mít “retrieval practice” své místo a vy tak můžete lépe pomoci žákům, aby se sami učili efektivněji.  

Začněte s málem

Podcast doporučuje začít v malém. Nemusíte hned radikálně měnit své hodiny. Stačí  drobné aktivity, při kterých necháváte každého žáka, aby si pokoušel z paměti vybavit, co nejvíce. 

Jakou jednu věc mohu ve své hodině změnit, abychom se od “opakování a procvičování látky” přesunuli k “vybavování z paměti”?

Do Now

Způsob jakým zahajujeme hodinu vysílá studentům jasný vzkaz o našich očekáváních, záměru i pracovní kultuře, kterou chceme v hodinách pěstovat.

Jaký chceme začátek hodiny?

Pokud chceme, aby si studenti přivykli na to, že se v našich hodinách zapojují aktivně a odvádí poctivou práci doslova od první minuty, je dobré je to naučit a udělat z toho návyk. Při dobře zvolené aktivitě studenti postupně přivyknou tomu, že se začátkem hodiny pracují na něčem, co jim dává smysl a současně je pro ně v nějakém ohledu výzvou, vede k přemýšlení. Jako učitelé chceme, aby studenti zažívali, že nám na jejich učení záleží a adekvátně se na to připravujeme. Díky tomu si studenti zvyknou být aktivní a v hodinách pak není prostor na prostoje a nečinnost.

Proto je důležité začít hodiny pravidelně ve svižném tempu se zadáním nějakého úkolu. Tento úkol by měl být předvídatelný v tom smyslu, že žáci vědí, jak jej začít vypracovávat. Prvním krokem vedoucím ke skvělé hodině je metoda “Do now”. Jednoduchá aktivita, ke které stačí tužka a papír. Tato aktivita je pro žáky připravena se začátkem hodiny a ti na ni mohou začít pracovat bez instrukcí od učitele.

Samoobslužná rutina

Tajemství úspěchu spočívá v té části “bez instrukcí od učitele”. Aktivita, která nevyžaduje žádné další pokyny, zjednoduší život učiteli i studentům. Učiteli dává hned na začátku hodiny prostor, ve kterém je možné ještě jednou projít poznámky k hodině, naladit se na třídu, vrátit studentům oznámkované práce, apod. Studentům nabízí předvídatelnou rutinu, během které se naladí na vaši hodinu, zklidní se soustředěnou tichou prací a současně přivykají tomu, že ve vašich hodinách se pracuje od samého začátku.

Dobré “Do now” by mělo splňovat tři kritéria:

1. Zadání “Do now” by mělo být pokaždé na stejném místě, takže se pro všechny studenty stane zvykem/rutinou na něm pracovat. Zadání lze napsat na tabuli, nebo mít připravé na papíru, který na tabuli nalepíme. Je možné ho vytisknout na papíry k vyplnění a nechat na hromádce na lavici nebo u vstupu do třídy, kde si student zvykne, že si zadání vyzvedne, sedne do lavice a pracuje. Ať se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, buďte v ní konzistentní. 

2. Studenti by měli být schopni “Do now” vypracovat bez jakýchkoliv instrukcí od učitele. Bez diskuze se spolužáky a ve většině případů by jim měly stačit pomůcky, které do hodiny běžně nosí (tužka,..). Pokud je tedy úkolem napsat větu, která vysvětluje kreslený vtip z časopisu “Punch” z 19. století, měl by být komiks nakopírován do zadání “Do now” a nebo být promítán na viditelném místě. Někteří učitelé špatně pochopí podstatu Do now a začnou studentům vysvětlovat, co by měli dělat (např. “Ok třído, zadání “Do now” je na tabuli, všimněte si, že máte dělat X a potom Y, prosím pusťte se do toho.”) Tento přístup popírá smysl samořízené rutiny na začátek hodiny.

3. Aktivita by měla trvat max. 5 minut a měla by vyžadovat psaní. Tedy, že výstupem bude něco napsaného. Psaný výstup dodává vážnosti celé činnosti, přiměje studenty k přemýšlení a formulaci myšlenek a učiteli umožňuje mít lepší přehled o tom, jak studenti pracují.

Ve většině případů by mělo být “Do now” samostatnou a tichou prací. Je možné čas od času využít např. jednoduché testování ve dvojicích, ale to až ve třídách, kde je Do now zaběhnutou a fungující rutinou.

Z pohledu obsahu se u “Do now” osvědčuje:

1. Evokovat náplň hodiny (např. pokud budete v hodině rozebírat konkrétní příběh, můžete nechat žáky odpověďět na otázky, co by udělali, když by byli vystaveni situacím, jako aktéři příběhu, kterým se budete zabývat)
2. Připomenout obsah předchozí hodiny (např. vysvětlit 3 slova, jejichž význam jste rozebírali v předchozí hodině). 
3. Poskytnout nezbytné informace pro práci v hodině  (např. studenti si přečtou krátký non-fiction úryvek o přídělech během II. světové války, protože pochopení toho, co jsou příděly bude potřeba pro další práci v hodině)

Přestože se osvědčily všechny tři varianty, autor vyzdvihuje spojení “Do now” s připomenutím obsahu předchozích hodin (2), s tzv. retriaval practice (o této technice píšeme více zde). Protože pravidelné vybavování vede k většímu upevňování látky a ke změnám v dlouhodobé paměti. 

Kontrola Do now

Stejně důležitý jako obsah, je i způsob, jak “Do now” s žáky zkontrolovat. Často se stává, že se učitelé se studenty při kontrole/procházení výstupů “Do now” zaseknou a ztratí mnoho času. Dobře může fungovat nastavení časovače. Ideální je kontrole věnovat tolik času, kolik studentům zabralo “Do now” vypracovat. Tedy někde mezi 3-5 minutami. Pokud zadáte 8 otázek, pak je dobré při procházení třídou sledovat, které otázky studenti odpověděli správně a ty při kontrole přeskočit. Vybrat 1-2 otázky, které studentům daly zabrat nebo v jejich odpovědích nejčastěji chybovali a ty společně projít.

Důslednost a tempo

Protože chceme, aby se “Do now” stalo rutinou, je nezbytné pravidelně podporovat a vyžadovat správný průběh této aktivity.

Svou roli hraje i rychlost s jakou se přejde od práce na “Do now” k její kontrole. Mistři “Do now” z řad učitelů, které měl autor možnost sledovat, se vyznačovali tím, že mezi vypracováním a kontrolou přecházeli velmi rychle. Lze použít něco jako “OK, až uslyšíte gong, položte tužky a projdeme některé otázky.” Nebo po zaznění gongu začít žáky vyvolávat jménem. Tempo dobrého “Do now” dává hodině spád a říz od samého počátku.

Úryvek z knihy Teach like a champion od Douga Lemova. Přeloženo a kráceno.